Praha po půlnoci je snem nočního chodce. V noci je centrum města zdánlivě zapomenuté a prázdné, i když zabírá stejný fyzický prostor dne. Noční Prahu jsem začal vnímat jako „noční město“ s vlastní tajemnou atmosférou a přišlo mi to velmi lákavé.
Vlastně si myslím, že noc je nejlepší čas na procházku nebo fotografování prakticky kdekoli. Zde ale hluboké stíny vrhané pouličními lucernami promění jinak obyčejné město v pohádkově kouzelné výjevy a je to jiné. Kráčím proti chladnému nočnímu vzduchu; mé kroky se ozývají proti zavřeným dveřím a oknům. Mohu být pouhým pozorovatelem, který se dívá na hvězdy. Nemusím být uvnitř chladný a osamělý. Tuto noc jdu sám a mohu být kýmkoli…
Bez tmy bychom nikdy neviděli hvězdy
— Stephenie Meyer